Napětí mezi Spojenými státy a Čínou se v posledních letech stalo klíčovým faktorem, který mění strategii globálních firem. Hrozby nových cel, exportních omezení a technologických sankcí nutí podniky přehodnocovat závislost na obou největších ekonomikách. Podle aktuálních dat více než polovina velkých korporací aktivně hledá alternativní trhy pro výrobu i odbytiště. Tento trend, často označovaný jako „friend-shoring“ nebo „near-shoring“, posouvá kapitál a výrobu směrem do jihovýchodní Asie, Indie, Latinské Ameriky či střední Evropy.
Technologický sektor je v čele této transformace. Výrobci čipů jako TSMC $TSM nebo Intel $INTC investují miliardy dolarů do nových továren v USA a Evropě, aby se vyhnuli přílišné koncentraci v Číně a na Tchaj-wanu. Spojené státy podporují tento trend štědrými dotacemi v rámci CHIPS Act, což posiluje americké stavební a strojírenské společnosti, například Applied Materials $AMAT či Lam Research $LRCX. Relokace ale není levná – znamená vyšší kapitálové náklady, což krátkodobě tlačí na marže polovodičového průmyslu.
Sektor spotřebního zboží sleduje podobnou logiku. Výrobci oděvů a obuvi, jako Nike $NKE nebo Adidas $ADDDF, postupně přesouvají část produkce z Číny do Vietnamu, Indonésie či Indie. Tyto regiony se stávají novými průmyslovými centry a mohou těžit také tamní dodavatelské firmy. Investoři tak mají možnost sledovat růst lokálních trhů a zároveň zvažovat, zda diverzifikace skutečně sníží rizika v případě další eskalace geopolitického napětí.
Dopad je patrný i v logistice a přepravě. Změna směru globálních toků zboží zvyšuje poptávku po službách společností jako Maersk, FedEx $FDX či UPS $UPS. Ty mohou získat nové kontrakty a vyšší objemy přeprav, i když se musejí přizpůsobit složitějším trasám a rostoucí konkurenci. Paralelně se do hry dostává i Blízký východ a Afrika jako nově budované obchodní uzly.
Z pohledu investorů je zásadní, že odklon od závislosti na Číně a USA není krátkodobým opatřením, ale dlouhodobým strategickým směrem. Vítězi mohou být regiony s politickou stabilitou a nižšími náklady práce, ale také firmy, které dokáží pružně investovat do nových kapacit. Pro portfolia to znamená příležitost nejen v amerických technologických gigantech, kteří si zajišťují domácí výrobu, ale i v rozvojových trzích, které se stávají novými průmyslovými centry. Naopak rizikem zůstává vyšší cenová volatilita a možné zpomalení růstu firem, které se změnám nedokáží přizpůsobit dostatečně rychle.
Co to znamená pro investory?
Pro investory je současná transformace dodavatelských řetězců dvojsečná. Na jedné straně vytváří nové růstové příležitosti, protože vznikají nová průmyslová centra a rozšiřují se kapacity ve státech, které z tohoto trendu těží. Patří sem zejména Indie, Vietnam, Indonésie či Mexiko, které se profilují jako nové základny výroby. Firmy, které dokážou pružně přesouvat provozy a investovat do diverzifikace, mohou získat strategickou výhodu a posílit svou pozici na globálním trhu. To platí pro hráče v technologickém sektoru jako TSMC, Intel nebo Samsung, stejně jako pro logistické giganty FedEx a Maersk.
Na druhé straně je tento proces spojen s vyššími náklady, nižší efektivitou a v některých případech i s tlakem na marže, což může krátkodobě zatížit výsledky firem. To je důležité zejména pro investory, kteří hledají stabilitu a dividendový výnos – u těchto firem se totiž mohou objevit přechodné turbulence. Strategií, jak tento trend využít, může být diverzifikace portfolia směrem k rozvojovým trhům a infrastrukturním projektům, které z přílivu kapitálu přímo těží. Klíčem pro investory tedy bude rozlišit mezi společnostmi, které změny pouze přežívají, a těmi, které je dokážou přetavit ve zdroj růstu a vyšší návratnosti.