Valná hromada ČEZ v červnu 2026 zahájila největší majetkovou transformaci firmy od jejího vzniku. Stát chce vykoupit soukromé akcionáře, ale za jakou cenu?
Kdysi byl $CEZ.PR zlatý dividendový hráč, který pravidelně vyplácel desítky miliard do státní pokladny i do kapes drobných investorů. Teď stojí ČEZ na křižovatce: vláda Andreje Babiše spustila proces, na jehož konci bude energetický gigant vypadat úplně jinak. Jedna část zmizí do rukou státu, druhá se ocitne v rukách soukromých investorů. A mezitím - zhruba 160 tisíc drobných akcionářů vyčkává, co jim stát nabídne.
Historická valná hromada, která změnila hru
Červnová valná hromada 2026 trvala přes deset hodin. Ale když skončila, bylo rozhodnuto: akcionáři více než devadesáti procenty hlasů schválili vyčlenění nevýrobní části ČEZ do nové dceřiné společnosti s pracovním názvem DSZS. Do ní přejdou ČEZ Prodej, ČEZ Distribuce, GasNet, ČEZ ESCO a obchodní aktivity - tedy v podstatě všechno, co přichází do kontaktu se zákazníky a s regulovanou distribucí.
Výrobní část - elektrárny, jaderné bloky, uhelné zdroje - zůstane v původním ČEZ a bude zestátněna.
Nová firma by měla formálně vzniknout v řádu týdnů, vybrané podniky do ní přejdou do prvního čtvrtletí 2027. Stát si v dceřiné společnosti ponechá 51 procent, zbývajících 49 procent nabídne soukromým investorům - přes IPO, institucionální fondy nebo výměnu akcií se současnými menšinovými akcionáři ČEZ.
"Účetní hodnota aktiv ČEZ Distribuce dosahuje 110 miliard korun, GasNet dalších jedenáct miliard, ČEZ Prodej devět miliard a ČEZ ESCO patnáct miliard. Celkové ocenění dceřiné společnosti bude ale záviset na tržní, nikoliv účetní hodnotě."
Pavel Cyrani, místopředseda představenstva ČEZ
Klíčová otázka: Kolik za to stát zaplatí?
Tady leží jádro celého příběhu. Zestátnění výrobní části ČEZ nevyjde zadarmo - stát si drží přibližně 70 procent akcií prostřednictvím ministerstva financí, zbytek patří soukromým akcionářům. Aby mohl vytěsnit menšinové akcionáře podle zákona o obchodních korporacích, musí se dostat nad hranici 90 procent.
To znamená dokoupit zhruba 20 procent akcií dobrovolně - a přinejmenším část těch zbývajících přinutit prodat za takzvanou spravedlivou cenu.
Při aktuální tržní ceně kolem 1 200 korun za akcii dosahuje tržní kapitalizace ČEZ přibližně 660 miliard korun. Za třicetiprocentní podíl soukromých akcionářů by stát zaplatil kolem 190 miliard. Analytici ale upozorňují, že bez prémie to nepůjde - klíčoví hráči jako Pavel Tykač nebo investor Michal Šnobr, kteří dohromady se svými skupinami drží přes 10 procent akcií, mají silnou vyjednávací pozici. Bez jejich souhlasu se stát k 90 procentům nedostane.
Srovnání s Francií napovídá, co čekat: při zestátnění EDF v roce 2023 nabídla francouzská vláda prémii zhruba 50 procent nad tržní cenou. Přepočteno na ČEZ by to znamenalo výkupní cenu kolem 1 800 korun za akcii.
Proč dividenda klesá - a co to signalizuje
Na stejné valné hromadě schválili akcionáři dividendu 42 korun na akcii - o pět korun méně než loni, a výrazně méně než rekordních 145 korun v roce 2022. Celkově firma rozdělí zhruba 22,6 miliardy korun, z čehož státu jako většinovému akcionáři připadne asi 16 miliard.
Klesající dividenda není náhoda. ČEZ oznámil investiční program v objemu 400 miliard korun na roky 2026 až 2030. Peníze mají jít do nových energetických zdrojů, modernizace sítí, plynových elektráren a příprav jaderné výstavby. Čím víc firma investuje, tím méně může vyplatit akcionářům.
Dividendový výnos při současné ceně akcie se pohybuje kolem 3,3 procenta - to není zrovna oslnivé číslo pro investory, kteří ČEZ tradičně vnímali jako spolehlivý dividendový titul.
"S dividendou ve výši 42 korun trh počítal, proto její schválení nevyvolalo žádné pohyby na akciích. S ohledem na aktuální tržní cenu dosahuje dividendový výnos asi 3,3 procenta, a není tak nijak oslnivý."
Tomáš Pfeiler, portfolio manažer Cyrrus
Co se děje s penězi - a kdo nese náklady
Podle vicepremiéra Karla Havlíčka by se výkup soukromých akcionářů měl financovat z vlastních zdrojů ČEZ, nikoliv ze státního rozpočtu. Část zdrojů má přinést právě prodej 49procentního podílu v nové dceřiné společnosti DSZS.
Je to elegantní konstrukce na papíře: firma si na zestátnění vydělá sama. Jenže analytici jsou skeptičtí. Náklady na vykoupení minoritních akcionářů se odhadují na čtvrt bilionu korun, a to při zohlednění potřebné prémie. Zároveň ČEZ čelí masivním investičním nárokům. Udržet oboje najednou bude klíčovým testem pro management.
Celý proces má trvat rok a půl až dva roky. Havlíček slíbil, že vláda ho stihne dokončit do konce volebního období.
Co to všechno znamená pro ty, kdo ČEZ drží
Situace je neobvyklá. ČEZ zůstává nejlikvidnějším titulem pražské burzy, páteří indexu PX. Zároveň se blíží okamžik, kdy výrobní část z burzy pravděpodobně zmizí úplně - institucionální investoři, kteří ze zákona mohou držet jen veřejně obchodované akcie, budou muset prodat.
Drobní akcionáři, kterých je kolem 160 tisíc, stojí před jednoduchou otázkou: prodat teď, nebo čekat na výkupní nabídku státu s nadějí na prémii? Odpověď závisí na ceně, kterou stát nakonec nabídne. A tu zatím nikdo nezná - Havlíček ji záměrně tají, aby neovlivnil trh.
ČEZ, jak ho česká veřejnost znala posledních 30 let, přestane existovat. Zda to bude dobrá nebo špatná zpráva pro ty, kdo firmu drží v portfoliu, ukáže teprve nabídka, se kterou stát přijde.