Hledáte evropské vítěze AI boomu? Těchto 6 akcií stojí za pozornost
Šest evropských firem, šest různých způsobů, jak vydělat na AI boomu. Jen u čtyř se ale umělá inteligence už skutečně propisuje do objednávek, tržeb nebo marží. U jedné roste poptávka trojciferným tempem, jiná za poslední rok přidala stovky procent, přestože stále prodělává. Další těží z rostoucích investic do datacenter nebo telekomunikační infrastruktury. Rozdíly mezi jednotlivými firmami jsou přitom výrazné. Kde už za AI příběhem stojí skutečná čísla a kde investoři zatím sázejí hlavně na budoucí potenciál?
Klíčové body
Brusel versus globální capex. Evropa dává na AI 10 miliard eur, hlavní američtí hyperscaleři ale letos utratí kolem 725 miliard dolarů. A právě tenhle nepoměr rozhoduje o tom, které evropské firmy na AI reálně vydělávají.
Šest jmen, dvě skupiny. U čtyř firem už je AI vidět v číslech, u dvou zatím ne, a dvě velká, známá jména do čistého výběru dnes vůbec nepatří.
Nejjistější sázka má háček. Jeden titul je nejčitelnější expozicí na výstavbu datacenter, za ten růst už ale dnes platíte prémii, která nenechává moc prostoru pro chybu.
+380 % a přesto ztráta. Jedna evropská akcie letos přidala stovky procent, přestože sama firma zůstává ztrátová a celá její cena stojí na jediném žhavém segmentu.
Levná akcie, nebezpečný paradox. Nejlevnější jméno výběru prodává klientům přesně tu AI, která mu může podříznout vlastní byznys, a v tom se skrývá, proč je tak levné.
AI není jen o čipech. Právě tady má Evropa silné firmy
Když se řekne umělá inteligence, většina investorů si představí čipy od Nvidie. Samotné procesory jsou ale jen jádro mnohem širšího účtu. Aby AI datacentrum fungovalo, potřebuje elektřinu v objemech, jaké dřív spotřebovávaly celé továrny, rozvod a jištění té elektřiny, chlazení, které uchladí tisíce grafických karet namačkaných v jedné hale, optické a datové sítě, jimiž spolu čipy komunikují rychlostí, kterou běžná serverovna nikdy nepotřebovala, a nakonec software a lidi, kteří to celé propojí s provozem konkrétní firmy.
V posledních dvou letech se navíc ukázalo, že úzkým hrdlem výstavby nejsou ani tak čipy jako dostupná elektřina a schopnost odvést z haly teplo. To je zásadní, protože právě dodavatelé napájení a chlazení vidí poptávku dřív než kdokoli jiný. Chlazení se přitom posouvá od vzduchu k vodě: hustota karet v AI halách je tak vysoká, že vzduch už teplo neodvede, a přechod na kapalinové chlazení znamená dražší a složitější vybavení, tedy vyšší tržby pro jeho dodavatele. Podobně explodovaly investice do vnitřní sítě datacenter: trénink velkých modelů přesouvá mezi čipy obří objemy dat, takže optické propojení se z podpůrné technologie stalo kritickou součástí každého AI clusteru.
A přesně v těchhle vrstvách mimo samotné procesory mají evropské firmy silné pozice. Napájení a chlazení, optické propojení, materiály pro optické komponenty i integrace AI do podniků, to všechno dnes obsazují velcí evropští dodavatelé. Poptávku po nich ale netáhne Brusel, nýbrž globální capex hyperscalerů a sléváren, bez ohledu na to, kde datacentrum nakonec stojí. Evropa má navíc slabou pozici hlavně u nejpokročilejších AI procesorů a velkých základních modelů, které ovládají Nvidia, americké cloudy a asijské slévárny. Silná je naopak v tom, co se kolem nich staví.