Donald Trump oznámil další úpravy svého celního režimu, přesně rok po „Dni osvobození“, kdy spustil první velkou vlnu tarifů. Tentokrát míří hlavně na patentované léky a kovy - formálně zavádí 100% clo na farmaceutika a potvrzuje 50% clo na ocel, hliník a měď, ale zároveň mění výpočty a přidává výjimky, které zásadně ovlivní, koho se cla skutečně dotknou.
Pro firmy a investory je klíčové pochopit, kde jde o reálný nárůst nákladů a kde spíš o donucovací nástroj, jak přimět korporace k výrobě v USA a k dohodám o cenách. Následující přehled ukazuje hlavní sektory a konkrétní typy firem, které budou pod největším tlakem.
1) Farmacie: 100% na papíře, nula pro ty, kdo se podřídí
Administrativa formálně zavádí clo 100% na dovoz patentovaných léků a účinných látek, ale současně otevírá širokou cestu k sazbě 0 %.
Firmy se clům vyhnou, pokud:
do 4–6 měsíců podepíší s vládou dohodu o výstavbě nových výrobních kapacit v USA, a
přistoupí na Most-Favored-Nation (MFN) cenový režim pro vybrané segmenty (např. Medicaid, hotovostní platby).
Další výjimky platí pro státy, které mají s USA uzavřené obchodní dohody - EU, Japonsko, Jižní Korea, Švýcarsko, Spojené království - kde jsou základní sazby výrazně nižší (15% a méně) a typicky také podmíněné MFN dohodami. Generika a biosimilary zatím zůstávají mimo záběr, clo se jich netýká a situace se má přehodnotit až za rok.
Kde je reálný dopad:
firmy, které už MFN a on‑shoring dohodu mají (typicky Pfizer $PFE, Eli Lilly $LLY, AstraZeneca $AZN), budou mít clo 0 % a zároveň fixují závazky ohledně cen a výroby v USA.
výrobci, kteří budou váhat, riskují sazby 20–100 % a budou pod silným tlakem investorů i vlády, aby se do systému zařadili.
Nejexponovanější velcí hráči:
globální big‑pharma s velkým podílem patentovaných léků vyráběných mimo USA - Johnson & Johnson $JNJ, Novartis $NVS, Roche, Sanofi $SNY.
kontraktační výrobci a dodavatelé aktivních látek v Evropě a Asii, kteří budou nuceni rozhodnout, zda investovat do amerických linek, nebo se smířit s tím, že dodávky do USA budou méně konkurenceschopné.
Pro investory to znamená: krátkodobě spíš vyjednávací šum než okamžitý náraz do P&L, střednědobě ale reálnou přeskládávku výroby a tlaky na ceny v USA. Ti, kdo budou mít americkou výrobu a MFN dohody, budou na domácím trhu privilegovaní.
2) Ocel, hliník, měď: 50 % zůstává, ale clo se počítá jinak - náklad půjde nahoru
Formální sazby na ocel, hliník a měď zůstávají na 50 %, ale mění se způsob výpočtu: clo se nově bude odvíjet od americké spotové ceny, ne od hodnoty, kterou deklaruje dovozce. Cílem je zamezit podhodnocování faktur a „optimalizaci“ cel. Administrativa sama přiznává, že očekává vyšší skutečně vybraný objem cel.
Současně se zpřehledňují pravidla pro výrobky, které obsahují kovy:
produkty s méně než ~15% oceli/hliníku/mědi budou od kovových cel osvobozeny (platí jen běžná cla)
výrobky „z podstatné části“ z kovů budou nově spadat typicky do pásma 25% na deriváty, zatímco čistě kovové výrobky zůstávají na 50%.
Nejvíc zasažené sektory a firmy:
stavba a infrastruktura: výrobci ocelových konstrukcí, trubek, plechů - U.S. Steel, Nucor $NUE, Steel Dynamics - mohou profitovat z dražšího dovozu a vyšší ochrany domácího trhu.
automotive a bílá technika: Ford, General Motors, Stellantis, Whirlpool, Electrolux; vyšší dovozní náklad na ocel a hliník tlačí na marže, pokud nebude možné promítnout vše do konečných cen.
elektro a strojírenství: Caterpillar, Deere, Siemens Energy (u zařízení pro US trh), výrobci kabelů a rozvodné techniky, kde měď tvoří významnou část vstupů.
V praxi to znamená: dovozci složitěji obejdou cla a u řady produktů se efektivní clo posune blíž nominální sazbě. Domácí výrobci kovů a některé stavební firmy mohou být relativními vítězi, průmysloví odběratelé kovů naopak pocítí tlak na náklady.
3) Stavebnictví a infrastrukturní projekty: dražší materiál, nejisté zakázky
Pevné 50% clo na základní kovové produkty, 25% na deriváty a 15% na část průmyslových zařízení znamená, že:
velké infrastrukturní projekty (mosty, železnice, energetika) budou muset více spoléhat na domácí dodavatele
import některých složitějších zařízení se prodraží, pokud obsah kovů překročí klíčové prahy.
Dopad na firmy:
domácí dodavatelé stavebních a konstrukčních prvků - třeba Martin Marietta $MLM, Vulcan Materials $VMC (spíš kamenivo, ale často v balíku s ocelí), regionální ocelárny - těží z konkurenceschopnější cenové pozice vůči dovozu.
velcí EPC a stavební giganti - Fluor, Bechtel (neobchodovaná), Jacobs $J či KBR - se budou muset více věnovat optimalizaci supply chainu a smluvních podmínek, aby cla nezničila marži u fix‑price kontraktů.
Pro investory je důležité, kdo má dlouhodobé kontrakty s možností přenášet náklady na klienta, a kdo je zamčený ve fixních cenách a bude cla „polykat“ na své marži.
4) Maloobchod a logistika: vratky cel, nejistota v plánování
Paralelně s novými cly vláda spouští systém na vrácení zhruba 160 miliard dolarů neoprávněně vybraných cel z již zrušených IEEPA tarifů. Zhruba 25 000 dovozců, mezi nimi i velcí hráči jako Costco a FedEx, čeká na refundace, které mohou zlepšit jejich cash flow, ale systém se rozjíždí postupně a platby mohou trvat až 45 dní od schválení žádosti.
Dopad podle typu firmy:
velcí retailoví dovozci (Costco $COST, Walmart $WMT, Target $TGT, Home Depot $HD) - jednorázově si polepší o vrácená cla, ale zároveň jim nové strukturované tarify na kovy a případně další kategorie komplikují plánování nákladů a cen.
logistické a kurýrní firmy (FedEx $FDX, UPS $UPS) - refundy pomohou krátkodobě vylepšit bilanci, ale celková složitost celních schémat zvyšuje administrativní náklady a riziko chyb v deklaracích.
5) Geopolitika a další kroky: Čína, nové šetření a hrozba dalších cel
Současná vlna změn přichází spolu se dvěma novými šetřeními podle Section 301, která míří na „strukturální nadkapacitu“ a další praktiky u zhruba 60 obchodních partnerů. Výsledkem mohou být nové země‑specifické tarify podobné těm, které dříve padly pod IEEPA, jen nyní pod jinou právní hlavičkou.
Čína zahájila vlastní šetření amerických praktik a před květnovou schůzkou Trump–Si je reálné riziko další eskalace vzájemných cel. Pro:
exportéry do Číny (např. výrobce průmyslového zboží, zemědělské komodity - Deere, Caterpillar, agrární firmy typu Archer Daniels Midland) to znamená další vrstvu nejistoty,
globální řetězce napříč automobilkou, elektronikou či strojírenstvím to zvyšuje tlak na diverzifikaci výroby mimo Čínu i USA (Mexiko, jihovýchodní Asie, Evropa).
Co z toho plyne pro investory
U farmacie je důležitější, kdo má MFN a on‑shoring dohody, než samotná nominální sazba 100%. Firmy s americkou výrobou a dohodami budou relativními vítězi, pozdě reagující hráči mohou být krátkodobě pod palbou.
U kovů a průmyslu očekávej spíš vyšší efektivní zatížení, i když sazby se formálně nemění. Domácí producenti kovů a část stavebních firem budou chráněnější, ale průmysloví odběratelé dostanou další nákladovou ránu.
U retailu a logistiky přináší vratky cel krátkodobou úlevu, ale celkový tarifní režim je stále složitější a méně předvídatelný, což zvyšuje riziko pro dlouhodobé plánování.