Proč nemá inflace šanci poklesnout v nejbližší době pod 2%? To a mnohem více si rozebereme v dnešním exkluzivním rozhovoru s ekonomem Martinem Slaným.

Tentokrát jsem oslovil pro rozhovor Martina Slaného, hlavního ekonoma DRFG a vyučujícího na VŠE v Praze, se kterým se podíváme na aktuální dění okolo inflace.

Rád bych si s vámi popovídal o výhledu na rok 2023. Nedávno nám ČBA zveřejnila makroekonomický výhled, kde bych rád znal váš názor. Konkrétně tedy názor ohledně toho, zda se konečně dočkáme poklesu inflace na jednociferné hodnoty?

Téměř s jistotou v letošním roce, nicméně zda bude i celková průměrná inflace v letošním roce jednociferná, je otázkou. Podstatně důležitější ale je, kdy se vrátí inflace k hodnotám, které odpovídají, resp. před inflační periodou odpovídaly, dlouhodobému inflačnímu vývoji – tedy k hodnotám kolem 2 %.

''Za stávajících podmínek, zejména s ohledem na trh práce a neutěšený stav veřejných financí, nebude inflačního cíle dosaženo dlouho. Inflace sice bude jednociferná, ale výše než 2 %. A obávám se, aby si na tento nový normál posléze rychle ekonomika nezvykla – neboli aby se na vyšších hodnotách neukotvila inflační očekávání.''

Když to vezmu obecně, co podle vás způsobilo tak drasticky vysokou inflaci v ČR?

Byly zde faktory exogenní, vnější. To byly spouštěče, ale ty by nezažehly problém, kdyby se v ekonomice nenaakumulovaly dřívější vnitřní problémy, z velké části zapříčiněné nešťastnými politikami – politikou zelené transformace, kvantitativního uvolňování, kurzový závazkem, politikou nulových úrokových sazeb, a v neposlední řadě covidovou a post-covidovou politikou kompenzací všeho a všech. To naakumulovalo velkou makroekpnomickou nerovnováhu. Impuls může být z nabídkové, nebo poptávkové strany, ale inflace je vždy poptávková.

Co bude vlastně tím hlavním, co by mohlo inflaci definitivně zkrotit a dostat ji tak na jednocifernou hodnotu?

''Fundamentální podmínky české ekonomiky dnes neumožňují, aby inflace v ČR v dohledném horizontu klesla zpět ke 2 %.''

Aby se tak stalo, je totiž podmíněno dvěma zásadními faktory: vláda začne dělat opravdu zásadní fiskální konsolidaci výdajů a transferů a očistnou kúrou si projde trh práce a nebudou dopady na něj fiskálně neutralizovány. Anebo možnost třetí, centrální banka šlápne ještě více na brzdu, omezí ještě více poptávku v ekonomice, ale de facto za cenu sekundární a podstatně bolestivější recese.

Myslíte si, že bude letos nějak výrazně zasažen trh práce?

Nemyslím. Ekonomika je v recesi, ale některá předstihová data již nyní naznačují, že bude jen mírná. Na stávající ekonomické zpomalení trh práce nějak přehnaně citlivě nereaguje. Po čtyřech letech se navracíme ze zcela abnormální situace, která ostatně jen dokresluje přehřátost trhu práce, kdy byl převis volných míst nad počty osob na úřadech práce. Situace se v lednu obrátila, nicméně nezaměstnanost zůstává stále velmi nízká. Během roku vzroste, ale minimálně, kvantitativně půjde z mého pohledu o pohyb podobnému během covidu. To ale neznamená, že recese nebude mít výraznější dopady na některých dílčích trzích, v regionech.

Nová prognóza ČBA vypadá následovně: → pokračující propad ekonomiky v 1Q23, celoroční stagnace → zrychlení inflace nad 10 % v roce 23, pokles ke 3 % v r. 24. 

Jaký na to máte názor? Vidíte to podobně? Popřípadě by mě zajímalo, proč tomu takto bude?

V tuto chvíli asi správná odpověď je, že nevím. Alespoň zatím. Pokles HDP asi ano, u inflace bych ale nebyl tak optimistický. Může být přibrzdění spotřeby domácností opravdu razantní, a to tlačit na pokles domácí inflace a v agregátní poptávce tento efekt být částečně vykompenzován zahraniční poptávkou a oživením investic. Ale jak jsem uvedl výše, s ohledem na rychlost konsolidace rozpočtu a trh práce se mi zdá predikce zejména v rychlosti poklesu inflace spíše optimistická.

''Ale zdůrazňuji, pokles inflace je zcela zásadní věc. Inflace je ekonomické zlo, destruuje ekonomiku a je též velmi asociální. Příkladem, nechť jsou důchodci. Těm se sice důchody donedávna nadmíru valorizovali a zdá se, jako by byli vítězové situace, ale je to také skupina, která nyní užívá svého naspořeného bohatství a inflace jim tyto celoživotní úspory (pokud s nimi něco aktivně investičně nedělali) výrazně užírá a omezuje jejich budoucí spotřebu.''

Česká národní banka (ČNB) na svém zasedání 2. února 2023 ponechala úrokové sazby na dosavadní výši, tedy dvoutýdenní repo sazbu na 7 %, diskontní na 6 % a lombardní sazbu na 8 %.  Je to podle vás dobrá strategie nebo by bylo lepší, kdyby přistoupili ke zvýšení?

''Zaprvé, transmise měnové politiky, efekt změny sazeb do inflace, trvá. Standardně 12-18 měsíců, v dnešní ekonomce možná i dále. Neboli ČNB teď může bojovat s inflací, ale tou v roce 2024.''

A je otázkou, jak silně se mezi tím naplno projeví účinky již zvýšených sazeb z loňského roku. Evidentně působí, ale jak silný bude konečný efekt, ještě nevíme. K tomu samozřejmě spontánně reaguje ekonomický vývoj – domácí i vnější. Například koruna je výrazně silnější, než byly odhady. To v otevřené ekonomice není zanedbatelný faktor. A i silnější kurz spolu se sazbami působí, že celkové měnové podmínky se výrazně zpřísnily. Zda dostatečně, aby vrátily inflaci rychle zpět k cíli, to teprve uvidíme. Jak jsem uvedl, výrazně proti tomu tlačí politika fiskální a trh práce.

Měnová politika není jen o slepém sledování modelů, jak mám z některých komentářů dojem. Je to ostatně též politika, ne cvičení z aplikované makroekonomie v nějakém umělém laboratorním světě. Další zpřísnění měnové politiky má reálné dopady na bohatství každého z nás a nikdo samozřejmě nechce šlápnou na brzdu více, než je třeba. Na druhé straně riziko ukotvení vyšší inflace zde je.

Osobně bych po letní pauze v loňském roce sazby na podzim ještě výrazněji zvýšil. Efektivnější řešení pro ekonomiku, i pro další účinnost měnové politiky, mi přijde vhodnější spíše razantnější, ale kratší růst sazeb než menší ale o to delší období vysokých sazeb.

Česká ekonomika vstoupila oficiálně do recese, hrubý domácí produkt ve čtvrtém kvartálu podruhé za sebou poklesl. Podle analytiků by ale propad měl být mírný a hospodářství se brzy vrátí k růstu. Jak to vidíte vy?

V podstatě souhlasím, ale otázka je, co je další růst. Spíše to dle mého bude takové přešlapování na místě. Když odezní zcela vnější vlivy, tak domácích faktorů, které negativně ovlivní další vývoj, spíše přibylo.

V jednom z vašich rozhovorů jsem zahlédl, že zmiňujete, že pro pokles inflace je potřeba snížit deficit. Jak se dá takový deficit snížit?

Tak cesty jsou samozřejmě dvojí – vyššími daněmi a/nebo nižšími výdaji. Jsem pro druhou variantu. Jednak proto, že problémem rozpočtu jsou právě výdaje, zejména ty mandatorní povahy. A druhým faktorem je, že zvýšení daní může sice přinést krátkodobé fiskální efekty, ale negativně ovlivnit dlouhodobý růst.

A jak škrtat výdaje? Plošně. Jakmile se zabředne do vyzobávání dílčích položek, drtivá většina se nikdy neuskuteční. Vznikne obrovský tlak nejrůznějších zájmových skupin. A vznikne také velké společenské napětí a pocit nespravedlnosti, proč vláda zvýhodňuje tu či onu skupinu. Je-li rozpočet v situaci, v jaké je, nemůže si stát prostě dovolit poskytovat stejné, resp. mnohem vyšší objem služeb než v minulosti. Takže jsem opravdu přesvědčen, že dlouhodobě udržitelné jsou plošné úspory – od na určitou dobu zmrazení platů a důchodů, které ostatně v poslední době rostly bezprecedentně, po omezení veřejně poskytovaných služeb.

Jak se efektivně bránit v tomto náročném prostředí, respektive jak si nenechat ''požírat'' peníze inflací? Máte nějaký konkrétní tip? 

''Vůbec dobré je se začít bránit, pokud se tak již nestalo. Při 2% inflaci běžný člověk investice moc nebyl nucen řešit, z velké části jen spořil. Ale je-li inflace 15 %, letos 10 a je otázkou co bude dál, tak pokud člověk nechce přijít o značnou část bohatství, je třeba aktivně investovat.''

Vysoká inflace na druhou stranu může takové rozhodování příliš uspěchat. Určitě nejde o to podlehnout panice, že teď musím výnosem předešlou inflaci dohnat. To by bylo velmi rizikové.

Pro prvoinvestora je vhodné začít konzervativnějším nástrojem, jako jsou třeba podílové fondy, které jsou přísně regulované. A to, jaký to má být fond, je už na každém klientovi, aby se podíval, do čeho fond investuje a zda je to v souladu s jeho preferencemi a pohledem na riziko. Pro konzervativní Čechy se zdají být vhodné fondy nemovitostní. A jakmile si to zkusí, nechť se posune klidně dále.

Určitě bych si dával pozor na jakékoliv zázračné zbohatnutí a to, pokud nějaký investiční nástroj má výrazně vyšší výnos než konkurence. Vesměs to je vykompenzováno výrazně vyšší rizikovostí.

• Líbil se vám dnešní rozhovor? Pokud ano, tak nás nezapomeňte sledovat, dnešním exkluzivním hostem byl Martin Slaný.

Upozorňuji, že se nejedná o finanční poradenství. Každá investice musí projít důkladnou analýzou.